Na půl žerdi...

...byly dneska státní vlajky, protože Finsko vyhlásilo státní smutek. Finský student postřílel ve škole několik lidí. Události se věnovaly i české servery. Vyvolalo to další debatu o zpřísnění pravidel pro nošení zbraně v Evropské unii.

Je tu tma a zima?

Tuhle otázku jsem si pokládal před odjezdem taky. Odpověď na ni je jednoduchá: Tma ani zima tu není. Zatím.

Ve Finsku je naprosto normální počasí, teploty jsou tu jako u nás, někdy o pár stupínků nižší. Lidi tady nenosí celoročně kožichy a svetry ani nejsou zabaleni v nepromokavých bundách. Odlišnosti lze najít - třeba teď na podzim jsou ráno mlhy do devíti, desíti hodin, a večery jsou trochu chladnější.

Když přijde řeč na zimu, sami Finové krčí rameny: možná bude, možná nebude, uvidíme jestli napadne sníh nebo ne. Zimy jsou tu spíš deštivé.

Finský podzim je fascinující a hraje všemi barvami.

Kdo by chtěl zjistit jak tady máme, může zabrowsit třeba sem.

Café lingua

Včera, neboli v pondělí, proběhlo první Café lingua. Jak už název napovídá, cílem je dát si kávu (zadarmo :) ) a naučit se "bokem" základy nějakého toho jazyka. Ale protože odedávna platí "škola hrou", tak i tady jsou v hlavní roli hry - tedy stolní hry, které zajišťovala studentská unie. Café lingua bylo totiž jednou z řady akcí, kterou zajišťovala právě tahle organizace.

Probíhalo to ve velké jídelně s názvem Ilokivi, která je na kraji zdejšího kampusu. Byly tu skutečně snad všechny jazyky, na které si člověk jenom vzpomene. Rychle se naplnila angličtina, francouzština a podobné jazyky. Finština byla dokonce ve dvou verzích - začátečníci a pokročilí, ale to jí stejně moc nepomohlo... ale postupně si lidé vybrali i tenhle zvláštní jazyk (protože nic nezbylo... ne to jsem nechtěl říct). Dost jsem se o něm rozepisoval níže, takže kdo má zájem, může si najít články o Survival Finnish nebo o našich kurzech.

Nemusíte mít vůbec žádnou znalost jazyka, abyste hru mohli hrát, protože tam je vždycky někdo kdo umí a kdo vám to polopatě vysvětlí. Pokud už trochu něco znáte, není hlavní devízou hrát přímo samotnou hru, ale setkat se s lidmi kteří jazyk ovládají a trochu si pokecat.

Sebevědomě jsem nakráčel k ruštině, kde jsem obsadil poslední volné místo (na české komplexy z ruštiny se tu nehraje) a kupodivu mi to oprašování celkem šlo. Dokonce přišlo i pár obdivných reakcí od "native speakers". Mluvil jsem pak chvilku rusky s Maďarkou, která se ale po chvíli odebrala na jógu (na tu mne skoro nalákali taky, unikl jsem jen o vlásek). Mimochodem, musím opravit svoje tvrzení, že tu není nikdo z Maďarska - je.

Samotná hra spočívala na principu Monopolů, jenom se tam navíc stoupalo po žebříčcích typu Zaměstnanec, Milionář, Multimilionář.atd. Inspirovalo nás to a přišla pak řeč na Chodorkovského, ruské fotbalové magnáty a podobně, ale to už jsem byl na odchodu. Duch hry vydržel ještě dlouho poté. Při akcích jako Café lingua se zkrátka seznámíte se spoustou nových lidí a plynule přejdete zase do nějaké jiné řeči, než je ta vaše vlastní. A to je vždycky dobře.

Mimochodem - pár fotek najdete tady a podívat se můžete i do dalších nových galerií.

Česko-finský slovníček

Jak se to řekne?

kiitos = děkuji
Terve!/Moi!/Hei! = ahoj!
suklaa = čokoláda
olut = pivo
Mitä kuuluu? = Jak se máš?
Hyvää, kiitos. Entä sulle? = Dobře, děkuji. A ty?
Sori/Oho/Anteeksi = Promiňte
Nähdään! = Na viděnou!
Hyvä viikonloppua! = Hezký víkend!
kippis=na zdraví
nolla, yksi, kaksi, kolme, neljä, viisi, kuusi, seitsemän, kahdeksan, yhdeksän, kymmenen=0, 1, 2,.....,10
koira=pes
Mä en puhu suomea.=Nemluvím finsky.
Tsekki = Čechy
tsekkilainen = Čech

Turku

Turku je údajně jedno z nejhistoričtějších měst ve Finsku. Nebo alespoň je za něj považováno. Země jako taková ale žádnými výraznými památkami neoplývá, takže to, co je tady považováno za historické, je jenom slabým odvarem střední Evropy. Přesvědčili jsme se o tom na nedělním výletě do Turku.

Založeno bylo ve 12. století a jako první bylo hlavním městem Finska, než jím Rusové vyhlásili Helsinki. Většina tradičních staveb kolem roku 1830 shořela, požárů se přes město přehnalo několik. Nejzajímavější je tudíž hrad, který svým pevnostním charakterem připomíná hrady u nás, a katedrála ve středu města, mnohokrát upravovaná a přestavovaná. My jsme navštívili ještě velmi zajímavé Námořní muzeum - jak už je ve Finsku zvykem, ve městě je několik muzeí na různá témata . Centrum Turku není u moře, ale protéká tu řeka. Nábřeží je hodně pěkné, lemují ho řada lodí a člunů, u muzea je vystavena i původní trojstěžňová karavela někdy ze 16. století. Lodní doprava tu byla vždycky klíčová - Turku je největší finský přístav, velmi důležitý hlavně pro spojení se Švédskem. Vliv švédštiny tu je znát - ve městě jsou dvojjazyčné nápisy na každém kroku.

Hrad opravdu stál za to, i když se nám podařilo minout to nejlepší - Muzeum hradu, které je údajně zajímavější než celý vnitřek. V hradu zaplatíte vstupné a můžete si stavbu libovolně prolézat, avšak běda vám, když zvolíte špatný směr "prohlídky". Jste neúprosně lidmi v kostýmech nasměrováni zpět. Šatna je tu stejná jako všude ve Finsku - prostě odložíte věci na věšáky u vchodu a dál už se o nic nestráte. Tady vám nikdo nic nevezme.

Fotky z námořního muzea jsou ve fotogalerii. Jen škoda, že tu nebyly skoro žádné popisky v angličtině. V Turku, pravda, moc turistů nebylo, ale občas by neškodilo si přečíst, co se pod exponáty skrývá.

Keski-Suomen Museo

Muzeum středního Finska jsem navštívil za zcela zištných důvodů v pátek, protože to mají (jako do všech místních muzeí) vstup zdarma. Počasí taky "hrálo v můj prospěch", protože bylo přesně 9.5 stupně a zataženo. V Čechách asi na tuhle dobu celkem nezvyklá teplota, ale já už si pomalu zvykat začínám. Už i ti otrlejší vytáhli bundy, čepice a šály, ale neodložili kola. Na těch se tu jezdí v každém ročním období.

Třetím důvodem bylo, že muzeum je téměř v areálu univerzity, takže od hlavního kampusu trvá cesta asi pět minut.

Muzeum je klasické - my bychom řekli - "vlastivědné", ale když se člověk zadívá blíž, expozice je celkem zajímavá. Jsou tu tři patra věnovaná místnímu regionu, z nich jedno přímo městu Jyvaskyla. Na výstavě jsou asi nejlepší ukázky bydlení a každodenního života, jsou tu zařízené byty i obchody. Popisky jsou ve finštině i v angličtině, těch finských je zřetelně víc. Expozice se pokouší být v jednom místě i multimediální, jde ale jenom o jednu obrazovku, na které běží film o výstavbě v Jyvaskyle. Po druhé světové válce tu bez milosti zbořili většinu starých staveb a nahradili je paneláky, které jsou sice vkusnější než naše, ale pořád to jsou paneláky. V jednom z těch tradičních domečků je dnes informační centrum regionu středního Finska. Další se ale hledají dost těžko, několik je jich blízko areálu univerzity.

Mimo celkem zajímavých rekonstrukcí pokojů z různých období a 3D modelů města ještě stojí za shlédnutí ukázka pravěkých maleb. Malby jsou vyfocené a nad nimi je i fotka místa, kde se pravěká jeskyně s tímto uměním našla. Téměř vždycky jde o nějakou nenápadnou skálu, která trčí někde nad jezerem.

Muzeum sice nenabízí nic extra, ale docela dobře zobrazuje život v regionu. Vyhnulo se figurínám v tradičních krojích, za což jsem autorům vděčný (vystavují ale obligátní selské nářadí, to uvidíte jistě).

Hned vedle je muzeum architekta Alvara Aalta (samozřejmě v domě, který projektoval on sám), do kterého se chystám určitě taky. Vypadá to, že i v těch mrazivějších dnech budu mít co dělat. Fotky obou muzeí najdete v mojí galerii.

Survival Finnish

Finština asi není buhvíjak těžká, ale není podobná žádnému jazyku, který známe. Snad možná maďarštině, ale z Maďarska tu není žádný mezinárodní student, takže se to nedá nijak ověřit. Zatím jsme měli dvě lekce "Survival Finnish", kurzu, který je určen hlavně výměnným studentům. Je to začátek, takže se učíme podle obrázků jako z čítanky. Další možnost je zapsat si Finštinu 1, která je tři dny v týdnu a je dost náročná i na domácí přípravu. Na první hodině se už dokonce psal test. Jak už jsem psal minule, tak nejsem zatím moc vytížený školou, začně to naplno vlastně až příští týden. Čekají mě 4 přednášky v týdnu.

Zpátky do školy

Kdo si včera večer chtěl zapsat předměty, byl zklamán. Po probuzení z víkendových parties se do systému nahrnuli všichni a nešlo se přihlásit téměř na nic. Já si prohlížel nabídku prakticky celý víkend a nakonec si zapsal (naštěstí včas) sedm předmětů za 27 kreditů. Je to hodně, ale když už tady člověk je, tak toho musí využít. Minimum pro nás je 10 kreditů, jiné školy a jiné národnosti mají limity větší - dokonce i 25 kreditů. Že by erasmácké studium bylo nějak těžké, to se říct nedá, navíc většina učitelů je velmi vstřícných a mají zájem na tom, aby studenti odjížděli spokojeni. Ve studenských novinách Six Degrees psali, že odjíždějíci Erasmáci pak doporučí studium ve Finsku dalším lidem, což je pro školu i pro celou zemi samozřejmě výhodné.

Systém studia je v mnohém jiný než u nás. Předměty netrvají celý semestr, ale třeba jenom 5 týdnů. To je můj případ na Department of Communication, kde nám vlastně výuka začíná až na konci října. Má to plusy a mínusy. Všechno je "flexibilní! (dnes moderní slovo) a student si toho osahá více, ale důsledek je poněkud chaotický program. Každý týden máte prakticky jiný rozvrh. Kurzy navíc neprobíhají pravidelně, ale v různých termínech během týdne. Mezi jednotlivými běhy jsou pauzy a prodlevy. Sám systém zápisu je ale přehledný a uživatelsky příjemnější než u nás.

Jinak jsme rádi, že se tu vyčasilo, čeká nás teď příznivá předpověď. Dneska je mrazivo, kolem 10 stupňů, ale jasno a hezky.

Finský podzim

Dnešní den jsem využil k odpočinku a taky k ukládání fotek. Takže kdo jste se ještě nepodíval, stačí kliknout na "fotogalerii z Finska" a uvidíte, co jsem tu zatím vyfotil. S Picasou jsem se trochu pral, než se mi povedlo stáhnout si program, pomocí kterého jde všechno rychleji. Teď už snad bude všechno v pohodě.

Finský podzim se plně projevil až dneska. Bylo 20 stupňů a studenti posedávali na trávě v parku, kolem jezera chodili lidi a venčili pejsky...zkrátka idyla. Neodolal jsem a vyrazil k jezeru taky. Krásného počasí tu totiž bude asi pomálu. Na zimě se údajně odrazilo globální oteplování a je víceméně deštivá, sníh tu padá až na konci listopadu, pokud vůbec.

Zaujaly mne dvě věci. Vylezete ven z kolejí a jste v lese. Tady není "město a kolem něj les" , tady je to obráceně. Když říkám les, nemyslím tím takový ten "městský park". Divočina je zkrátka na dosah ruky. Je to samozřejmě taky tím, jak jsou do přírody zasazeny stavby. Město vyrůstá z lesa.

Druhá věc je ticho. Jdete na procházku a něco vám přijde divné. Pak vám to dojde - chybí tu zvířata a ptáci, nic nešustí a nelétá, zkrátka ticho a klid. Nevím, jestli to je jen předzvěst zimy nebo je to tak po celý rok, ale to ticho (které není jenom v přírodě, ale i na kolejích a obecně snad v celém Finsku) je všudypřítomné. Klid je vůbec synonymem zdejší mentality. Hektická Evropa a Praha se zdá být daleko.

Díky za komentáře všem, kteří sem přispěli, je to důkaz, že tento blog někoho zajímá aněkdo ho čte. Přidávejte poznámky a názory, už se na ně těším.

Sauna experience

Návštěvou finské sauny jsme skutečně okusili největší finskou atrakci. Co jsem čekal, to se mi vyplnilo. Do sauny jsme šli od kolejí asi 2 km po silnici, došli jsme k jezeru s chatkou na břehu. Předtím jsem si dělal legraci, že to bude vypadat typicky po finsku, což jsem neměl. Došli jsme tam a uviděli jsme chatku na břehu jezera. Prostě klasika.

Setkání pořádala studentská unie, vstupné se po intervencích našich tutorů (což jsem se dozvěděl od tutorky naší skupinky Suvi) snížilo ze šesti na příznivá 4 eura. Bylo připraveno i drobné občerstvení, samozřejmě voda se šťávou, buřty s hořčicí (ve Finsku jí uzeninu hodně lidí) a tmavý chleba s něčím jako "vlašákem", ale mnohem méně tučným a jemnějším než ten náš. Po sauně to bylo opravdu výborné.

Většina lidí se ukázala jako otrlí saunéři. Sauna sama byla s párou, která se vytvářela vylitím vody na horké kameny, což se stalo koníčkem jednoho z Kanaďanů. Neustále se činil a lil vodu, i když ostatní dost hlasitě protestovali. Pak jsme s povzdechem "Oh, those Canadiens" skočili do jezera. Nebylo přímo ledové, ale rozhodně studenější než české rybníky. Nejdřív cítíte jakoby se vám zastavilo srdce, ale potom je to perfektní, všem moc doporučuji. Pára v Podolí je proti tomu dost slabý odvar. V sauně bylo 70 stupňů, což je více než u nás. Sprcha tu byla taky, studená i teplá, ale nikdo jí moc nevyužíval. Skok do jezera je na sauně fakt to nejlepší. Ale dost dobré je i "After-sauna beer". Dloužno říci, že někteří s ním začali už před saunou. K finské klasice to patří rovněž.

Sauna je i v Kortepohja - na naší koleji - a je zdarma.

První dny ve Finsku...

Tak a je to tady. Začínám první příspěvek z Finska. Jsme tu teprve třetí den, takže se vlastně ještě nic významného neudálo. Většina z nás se rozkoukává, škola začíná až v pondělí. Dnes jsme dokončili tzv. Introduction week, kdy nám bylo vštěpována pravidla všeho. Od chování na kolejích (zvlášť zdůrazněno nám bylo, že si máme zkontrolovat požární hlásiče a že si sami kupujeme žárovky) až po zápis předmětů. Asi nejlépe to vypadá se sporty (velká nabídka a velmi pestrá) a jazyky. Jazykové vzdělávání je zde, řekl bych, o úroveň (jednu, možná dvě) výše než u nás. Kurzy se věnují snad absolutně každé stránce jazyka, velká pozornost je věnovaná akademické angličtině. Místní studenti se mohou zapsat i na čínštinu či jiné exotické jazyky.

Jako výměnní studenti si můžeme zapsat přednášky z naší fakulty, dále jsou nám k dispozici jazyky (finština a angličtina) a kurzy interkultuní komunikace. Kurzy s názvem Finnish studies nabízejí informace o kultuře, jazyce a umění Finska, možné je chodit na přednášky o tradiční hudbě či na vycházky pod dohledem pracovníka Muzea Jyvaskylské univerzity. Že je v okolí co vidět a poznávat, to je každému jasné. Proč nemá své muzeum i UK? Její tradice sahá nepochybně dále než dějiny místní univerzity a naplnit ho zajímavostmi by neměl být žádný problém.

Přístup ke studentům je ohromující. Všechno vysvětlují do detailu a i velmi konkrétní dotazy řeší přímo na přednáškách. Finové někdy působí až příliš "technicky", vyjadřují se přímo a velmi konkrétně, ale když se s nimi blíže seznámíte, zjistíte, že jsou milí a přátelští. Zkrátka - zdání klame.

Pro mne fascinující je systém knihovny. Samozřejmě je prostorná a zároveň útulná, ale má i jiné výhody. Půjčíte si knihu, dojdete si k terminálu, projedete čtecím zařízením a vložíte studentskou kartu a máte to. Chcete knihu vrátit? Pak jí stačit vhodit do boxu a o nic se nestarat. Výsledek? Knihovníci nejsou tak přetíženi a mohou řešit dotazy ostatních studentů. Zkrátka o mnoho efektivnější než u nás a přitom tak jednoduché. Další finská inovace, se kterými se tu setkáte. Je to v detailech.