Poslední zápis/The last few words...

Jakoby to byla chvilka - tak rychle utekl můj Erasmus. A jestli se ptáte, co se mi tu nejvíc líbilo, neptejte se; nevím to. Bavili jsme se o tom dneska s Hankou a dospěli k názoru, že se to nedá jen tak říct. Ani co tu bylo nejlepší a ani co tu bylo nejhorší. Zkrátka Finsko, které jsme si prostě užili a poznali to, co obnáší a jak to vlastně ve Skandinávii (i když Finové sami sebe za Skandinávce nepovažují) vypadá.

Pro ty, co čtou tento blog a zatím nikde nebyli, tak už poněkolikrát podotýkám, že je to opravdu zkušenost k nazplacení, navštívit na delší čas nějakou cizí zemi (ani celkem nezáleží na tom jakou). Ani nemusíte každý den mluvit cizím jazykem, dojem na vás udělají i zdánlivě banální věci, kterých si při dovolené nebo kratším pobytu jen tak nevšimnete. Poznáte nejen kulturu a lidi, ale zároveň i jiná řešení určitých situací -a říkáte si "aha, vždyť to takto jde taky udělat" a slastně obohaceni odjedete zpátky :)

No a na závěr se asi sluší poděkovat všem kdo četli blog a komentovali, udělali si čas, nebáli se atd. Takže díky! Čtenářská odezva je pro bloggera to nejlepší.

Thanks to all who have been reading this blog for several months. I really appreciate your comments and suggestions here and those of you I know from Jyväskylä or some other places - have a great time and I hope I will se you again! Bye.

V Tallinnu

První informace, kterou asi víte, ale pro jistotu: Tallinn je hlavní město Estonska, pobaltského státu, který není od Finska daleko. Vlastně co by kamenem dohodil a zbytek doběhl, jak se říká v parafrázi na známé přísloví. Tady v tomto případě platí - spíš doplaval. O cestách Finů do Estonska se říká, že tam jezdí za levným alkoholem. Částečně to tak je, to můžeme potvrdit.

Naše "posádka" ve složení já, Marek, Maciej, Petra a Kuba vyrazila časně ráno z Jyvaskyly rychlým vlakem Pendolino - které tu jezdí opravdu rychle - směrem na Helsinki. Tam jsme po nalodění (trochu komplikováno tím, že přístav se nacházel v úplně jiné části města, než jsme si mysleli) nabrali kurz směr Tallinn stylově trajektem "Tallink". Po dalších dvou hodinách jízdy jsme uviděli zemi a vstoupili na estonskou půdu.

Estonsko je malá země, měřeno počtem obyvatel podle stránky zemepis.com má jenom 1,3 miliónu obyvatel. Tallinn je jako hlavní město samozřejmě mezi městy výjimkou, je bohatší, ale v něčem připomíná Prahu. Hlavně svým středověkým jádrem, které je úchvatné. Zachovalo se tu téměř kompletní středověké opevnění. Procházeli jsme tudy v noci i ve dne a z noční vycházky máme snad nejvíc fotek. Můžete se pokochat v galerii.V galerii najdete i pár fotek z předvánočních Helsinek.

Turistů je zde málo, ale služby, jak mi připadalo, jsou na dost vysoké úrovni. Všechno moderní a levné, ceny jako u nás, což se o Finsku říct nedá. A pivo chutná jako pivo, to jsme taky ocenili. Takže pro nás téměř země zaslíbená. I ubytování v hostelu City Bike téměř v samotném centru dobré (až na krátkou epizodu se zvířetem v rozestavěném podkroví, kde jsme bydleli, nebyl problém. Zvíře se ale asi zajímalo jenom o rozjedenou čokoládua ne o nás. Naštěstí.)

Centrum je malé a sevřené a připomene Prahu. Hlavně svým geniem loci. Středověké ulice a různé kostely se tyčí do výše a připomínají dávnou slávu. Akorát Rusové se tu v 19. století vyprsili s pravoslavným kostelem téměř uprostřed města, jak jinak.

Co stojí za zmínku, je muzeum okupace (opravdu se takto jmenuje), které jsme navštívili. Vede ho nezávislá nadace, a je tudíž hodně podrobné a moderní. Estonci to s těmi okupacemi nemají vůbec jednoduché. Od roku 1940 jsou vždycky v podrůčí někoho mocnějšího, skutečnou a oficiální nezávislost získali až v roce 1991. Malý detail z muzea, kterého si všiml Kub: někdejší sochy komunistů a Lenina jsou v muzeu okupace umístěny úplně dole nedaleko toalet. Co to asi symbolicky znamená, si čtenář blogu laskavě domyslí sám. Zkrátka s touhle érou v dějinách Estonska je definitivně konec, což je víc než sympatické. Kéž by tomu tak bylo i u nás.

Tallinn, jak jsem slyšel, dovedl uchvátit mnoho lidí. Není to těžké. Míst, kde na vás dýchne historie podobně jako v Tallinnu, je málo. Snad i proto ho hojně navštěvují skandinávští turisté, kteří si o podobném místě můžou nechat zdát. A to může být dobrá tečka za dnešním povídáním..uf.

Co nového?

Tak po delší době opět s příspěvkem! Řada z vás se asi ptá, kde jsou ony časy, kdy jsem přispíval často? No, jak se náš pobyt chýlí ke konci, tak povinností přibývá a času něco smysluplného (dokonce) napsat je čím dál míň. Odjíždíme vlastně za týden (v pátek), ale zítra ještě budeme mít šanci vidět Tallin, estonskou metropoli. Tam se docela těšíme, protože už jsme dlouho nikde nebyli :)

Vrátíme se v pátek a a pak na studijní, prodat kolo (moje růžové se snad prodá rychle:) a hurá do dalšího velkého města - Stockholmu, kde strávíme naše poslední dny. A pak do vánočního šílenství, zpátky do Prahy.

V Jyväskyle je už zase zimní pohádka (mezitím ale sníh roztál a pak zase napadl) a taky den finské nezávislosti je za námi (10. prosince). Zmínili se o tom dokonce i na přednáškách, jinak šlo opět o den s vlajkami a zavřenými obchody. Ale ona zmínka byla ve smyslu "všichni se budou dívat na televizi". Takže jako u nás.

Tam pere!

Tampere je velké město a není daleko od naší milované (jak kdy) Jyväskyly. Byl jsem na výletě tuto neděli sám, protože všichni už tam byli. No co se dalo dělat. Tentokrát to bylo docela napínavé, protože počasí mi nepřálo ani trochu. Psa by nevyhnal, ale já jsem ráno v půl sedmé vstal a úspěšně sám sebe vyhnal na "asemu" či "matkakeskus", neboli jyvaskylské nádraží.

Tampere má asi dvě stě tisíc obyvatel a je tedy asi dvakrát větší než Jyväskylä. Působí opravdu jako město, je živější rušnější než naše středofinská "metropole", dokonce i v neděli dopoledne. Hodně památek je z 19. století, kdy město bylo centrem průmyslu. Hlavně díky tomu má město celkem osobitý charakter. Takže hlavní atrakcí je muzeum nebo spíš muzejní komplex, kde je trochu nelogicky vedle regionálního muzea i expozice věnovaná botám a hokejová síň slávy. Jsou tam přehled i výsledky některých zápasů na mistrovstvích světa, která Finové vyhráli, a neustále v přehledech čtete - Tsekki (tedy Česko) proti Suomi, což není příliš překvapivé.

Najdete tady i jiná asi neméně zajímavá muzea, která mají ve Finsku vždycky dovedená k dokonalosti, třeba Leninovo muzeum (pozor, tento vousatý revolucionář působil i ve Finsku) nebo muzeum špionáže.

Tampere leží mezi dvěma jezery a kanál, který je spojuje, slouží jako "pohon" vodní elektrárně. V létě musí být procházka kolem něj fakt zajímavá a pěkná. Další atrakcí je věž neboli Observation Tower, největší věž podobného typu v severských zemích. Nachází se v zábavním komplexu na konci mětsa a je na první pohled opravdu vysoká. Rozmýšlel jsem se, jestli v počasí, kdy máte co dělat abyste viděli na přechodu přijíždějíící auta, má smysl lézt nahoru a obětovat cenných 8 eur, ale nakonec nahoru vylezl a udělal dobře. Tedy vylezl - spíš vyjel supermoderním výtahem, který vás za 15 vteřin vyveze nehoru a vy jenom všechno bezmocně sledujete. Musím říct, že hlavně cesta dolů je pro silné žaludky, protože se vám to malinko zhoupne.

Nahoře to stálo za to. Dobrý výhled nejen na město, ale i na okolní jezera. Dokonce i v takovém počasí, jaké panovalo při mojí návštěvě - tedy vítr, sníh a nebo déšť. Mohu jen doporučit a přidat historku: nahoře, co to neslyším, se baví v kavárně tři Češi. Po mém pozdravu "Dobrý den" se všichni překvapeně podívají a pak řeknou taky dobrý den. Nečekané setkání na nečekaném místě.

Shrnuto a podtrženo - Tampere je jiné než finská města, která jsme viděli. Po nevýrazném Turku, komorních Helsinkách a v přírodě zasazené Jyväskyle příjemné překvapení. Už jich ale nebude moc, protože čas utíká a do jiných finských měst se asi těžko podíváme. Na konec alepsoň něco povzbudivého.

Na hokeji

Hokej - ve Finsku národní sport číslo jedna. Nabitá Energia Arena v Jyväskyle, kam jsme dnes zavítali na zápas, je toho důkazem. Tím spíš, že "náš tým" je první v ligové tabulce. :)

Už z dřívějších zpráv jsem věděl, že zápasy týmu jyvaskylských nabízí vždy dobrou atmosféru a výborný hokej. Dnešek mne v tom jenom utvrdil. Favoritem v zápase byla jednoznačně Jyväskylä, protože se hrálo proti třináctému celku tabulky Assät z Pori. Vyhráli jsme (7 : 2) zaslouženě. Celou dobu se hrálo technicky, tvrdě a zahanbit se nenechal ani papírový outsider. Diváci (a nejen ti v "kotli") byli vynikající. Odměňovali každou akci potleskem, každý faul pískáním a opravdu fandili. Bylo plno, a to téměř i na stání - nahoře jsme stáli skoro ve dvou řadách. Jen pro zajímavost - lístek stojí pro studenta právě na stání 8 euro, pokud ho koupíte v předprodeji, na sezení je to 18 euro.

Na hokeji jsem ale i poznal, jak jsou Finové disciplinovaní. Hala se na konci vyprázdnila během minuty. Uvnitř v hale je zakázána konzumace alkoholu, takže pivo tu nekoupíte (jenom v dolních barech). Všichni to dodržují a místo piva si kupují kávu. Zvláštní? Vždyť ve Finsku, jak známo, je její spotřeba celosvětově největší. Ale o tom možná někdy příště.

Sněhy

Už druhý den máme sníh, takže celá Jyväskylä vypadá pohádkově. Pár fotek si můžete prohlédnout v novém albu v galerii. Sníh vypadá nádherně, ale neusnadňuje pohyb po městě. Jízda na kole je místy pro dobrodruhy, ale většinou jsou silnice i chodníky posypané a celkem to jde. Ráno je zpravidla horší kvůli námraze z noci, zrádné mohou být i večery. A zamrzají zámky od kola, což se stalo třeba mě. Naštěstí stačí tzv. "zajet k černochovi" (černoch vlastní v Jyväskyle jednu z mnoha prodejen použitých kol a provozuje opravnu) a ten se vším pomůže. Pokud jste si svoje kolo koupili u něj, tak jste na tom ještě lépe - "neoškube" vás. Mně ale kdysi pomohl i s mým starým kolem (nekoupil jsem ho u něj) a dal zadarmo duši. Když ho viděl, tak mu mě asi bylo líto.

Doprezentováno

Dnes jsem konečně přednesl svoji slavnou prezentaci na téma BBC a kurz angličtiny se tím uzavírá. Hodně jsem už napsal o tom, jak to tady vypadá s jazyky, a nejen s angličtinou. Lépe než u nás. Severské země jsou ostatně proslulé dobrou výukou jazyků.

I když na první pohled naše úkoly během semestru (panelová diskuse, esej a prezentace) vypadá jako nevinné ve srovnání s biflováním slovíček, není tomu tak. Můžeme se pustit do srovnání - jak vypadá angličtina na mojí domovské fakultě a jak tady?

V Praze na FSV zhruba dvě hodiny (dvě přednášky, tedy reálně tři hodiny) děláte článek, který se čte postupně nahlas před třídou (a je vám opravována výslovnost). Jmenuje se to Angličtina pro žurnalisty a marketingovou komunikaci a jediná odlišnost od běžného kurzu je ta, že se tam čte místo článku o vaření nebo Londýně deset let starý (!) článek z Newsweeku "o něčem", většinou o tom, co zajímá učitele. Celý obsah časopisu přitom visí digitalizovaný a přístupný na internetu, takže není problém si článek zadarmo (byť zkrácený) stáhnout a vytisknout - ruku na srdce, to už snad dnes umí každý.

Ani se nedivím. Paní co nás učí to dělá z lásky k univerzitě a vědění, de facto dobrovolně a je na nás hodná. Dobře, připusťme, je starší a neumí moc s internetem; kdyby byl na univerzitě na fakultě žurnalistiky aspoň Newsweek k dispozici v knihovně (pro organizace nižší předplatné), aby si to mohla okopírovat, ale není. Takže smůla, vše při starém. (Abych nekřivdil - na jiné fakultě, FHS v Jinonicích, Newsweek je. Ale to zároveň dokazuje, že kliknout si na internetu pro předplatné není nemožné).

No a jak tady? Prezentace na čtvrt hodiny před celou třídou - osvětlit vámi vybraný problém. Legrace? Nikoli, docela těžká práce. Mně trvalo skoro celý den zjištění zdrojů (minimum 3) a příprava PowerPointu, sumarizování informací a nácvik mluvení. Tak dlouho jsem se doma na angličtinu nikdy nepřipravoval. Další úkol: panelová diskuse. Diskutovat 20 minut o nějakém současném problému ve skupině, aby to mělo hlavu a patu? Ne zcela snadné. Už jen výběr problému a způsob uvedení vám zabere čas, nehledě na rozdělení rolí, vyhledání slovní zásoby, domluva kdo bude kdy mluvit, atd. Nejlehčí mi přišla esej na téma "Jak užitečný je můj obor studia". Aspoň poznáte, k čemu to vaše snažení vlastně je :)

Na konci kurzu je evaluace a reflexe: kolik toho vím, co jsem se naučil? Hodnotíte sami sebe, kam jste postoupili, kam jste se v jazyce posunuli. i to je užitečné, protože se ohlédnete. Během kurzu jsou vám doporučovány elektronické výkladové slovníky a můžete si udělat testy, jak jste na tom se slovní zásobou. To vše na internetu, takže můžete využít i po konci kurzu. Stačí ve volné chvíli najet na link a už můžete pokračovat v samostudiu.