Rusko - část druhá

Tři dny jsme strávili v Moskvě, dva dny byly rezervovány Sankt Petěrburg (což je dnešní oficiální název tohoto města). Škoda, protože by si zasloužil víc. Město, pro které spisovatel Alexandr Solženicyn navrhl název Něvograd, je z našeho pohledu přátelštější. Žije tu méně lidí (i tak je to ale druhé největší město Ruska) a spíše než sovětskou éru připomíná dávnou slávu impéria a Petra Velikého. Po něm však pojmenováno nebylo, on sám ho nazval podle světce téhož jména.

Nezmínil jsem se ještě o dopravě, která je v obou městech katastrofální. Aut je víc než mnoho a vzduch kolem hlavních tříd je nedýchatelný. Zčásti je to způsobeno tím, že dosud nezmizely staré Lady a podobné značky, které by kontolou na emise (alespoň u nás) neprošly. Zácpy jsou na denním pořádku a hustou dopravou asi trpí i památky, hlavně v Petrohradě. Je tu i metro, ale složitou situaci to příliš neřeší.

Historie na každém kroku - tak zhodnotil Petrohrad můj kamarád Patrik z Berlína. Je to opravdu tak, protože kam se pohnete, tam něco historického je. Hodně se opravuje a renovuje, turistický ruch relativně funguje, je to mnoho příležitostí k odpočinku i ve středu města. Viděli jsme slavnou a nekonečnou Ermitáž, Izákovu katedrálu a užili si noční jízdu limuzínou (bohužel, zrušili nám výlet lodí po Něve a mnoho lidí proto výlet zrušilo).

Na konci celého zájezdu nás čekalo Carské Selo (dnešní název Puškin - hádejte na památku koho) a Jekatěrinský palác, snad nejlepší část naší cesty. Směrem k němu jsme projížděli předměstími, kde Rusové postavili za sovětských časů administrativní budovy, které přetrvaly dodnes. Dokonce i nějaká ta socha Lenina se tu našla. Takže "všechny tváře Petěrburgu" - i tak by se dal nazvat konec našeho listopadového výletu.