V Tallinnu

První informace, kterou asi víte, ale pro jistotu: Tallinn je hlavní město Estonska, pobaltského státu, který není od Finska daleko. Vlastně co by kamenem dohodil a zbytek doběhl, jak se říká v parafrázi na známé přísloví. Tady v tomto případě platí - spíš doplaval. O cestách Finů do Estonska se říká, že tam jezdí za levným alkoholem. Částečně to tak je, to můžeme potvrdit.

Naše "posádka" ve složení já, Marek, Maciej, Petra a Kuba vyrazila časně ráno z Jyvaskyly rychlým vlakem Pendolino - které tu jezdí opravdu rychle - směrem na Helsinki. Tam jsme po nalodění (trochu komplikováno tím, že přístav se nacházel v úplně jiné části města, než jsme si mysleli) nabrali kurz směr Tallinn stylově trajektem "Tallink". Po dalších dvou hodinách jízdy jsme uviděli zemi a vstoupili na estonskou půdu.

Estonsko je malá země, měřeno počtem obyvatel podle stránky zemepis.com má jenom 1,3 miliónu obyvatel. Tallinn je jako hlavní město samozřejmě mezi městy výjimkou, je bohatší, ale v něčem připomíná Prahu. Hlavně svým středověkým jádrem, které je úchvatné. Zachovalo se tu téměř kompletní středověké opevnění. Procházeli jsme tudy v noci i ve dne a z noční vycházky máme snad nejvíc fotek. Můžete se pokochat v galerii.V galerii najdete i pár fotek z předvánočních Helsinek.

Turistů je zde málo, ale služby, jak mi připadalo, jsou na dost vysoké úrovni. Všechno moderní a levné, ceny jako u nás, což se o Finsku říct nedá. A pivo chutná jako pivo, to jsme taky ocenili. Takže pro nás téměř země zaslíbená. I ubytování v hostelu City Bike téměř v samotném centru dobré (až na krátkou epizodu se zvířetem v rozestavěném podkroví, kde jsme bydleli, nebyl problém. Zvíře se ale asi zajímalo jenom o rozjedenou čokoládua ne o nás. Naštěstí.)

Centrum je malé a sevřené a připomene Prahu. Hlavně svým geniem loci. Středověké ulice a různé kostely se tyčí do výše a připomínají dávnou slávu. Akorát Rusové se tu v 19. století vyprsili s pravoslavným kostelem téměř uprostřed města, jak jinak.

Co stojí za zmínku, je muzeum okupace (opravdu se takto jmenuje), které jsme navštívili. Vede ho nezávislá nadace, a je tudíž hodně podrobné a moderní. Estonci to s těmi okupacemi nemají vůbec jednoduché. Od roku 1940 jsou vždycky v podrůčí někoho mocnějšího, skutečnou a oficiální nezávislost získali až v roce 1991. Malý detail z muzea, kterého si všiml Kub: někdejší sochy komunistů a Lenina jsou v muzeu okupace umístěny úplně dole nedaleko toalet. Co to asi symbolicky znamená, si čtenář blogu laskavě domyslí sám. Zkrátka s touhle érou v dějinách Estonska je definitivně konec, což je víc než sympatické. Kéž by tomu tak bylo i u nás.

Tallinn, jak jsem slyšel, dovedl uchvátit mnoho lidí. Není to těžké. Míst, kde na vás dýchne historie podobně jako v Tallinnu, je málo. Snad i proto ho hojně navštěvují skandinávští turisté, kteří si o podobném místě můžou nechat zdát. A to může být dobrá tečka za dnešním povídáním..uf.