..znamená v překladu tradiční laponská chatka. Ty nás provázely celým Laponskem. Kde ale začít? Asi celkovým dojmem - úžasné zážitky, krásná příroda, zatím asi to nejlepší, co jsem tady zažil.
Laponsko - je tu zima, prohánějí se tu sobi, nezapadá příp. nevychází tu slunce, lidé tu žijí tradičním způsobem v chatrčích. Tolik ustálená představa. Pravda je to až na poslední bod, protože silná komerce přišla i do Laponska. Proto jsme zvolili s Jakubem Urho Kekkosen National Park, nacházející se zhruba 280 km severně od města Rovaniemi (které se honosí Santa Clausovou vesničkou a právě sem mu můžete napsat dopis), tedy i od polárního kruhu. Je tu uchovaná jedinečná příroda, komerce pomálu. Letadlem z Helsinek jen pár hodin a jste tady.
Přespávali jsme v autiotupách (chatky pro volné použití zdarma, většinou dobře vybaveny - kamna, dřevěné pryčny, sušáky, nádobí, vařič. někde trvanlivé jídlo) nebo v tzv. denních chatách - paivätupách - které mají podobné vybavení. Vzdáleny jsou od sebe asi 10 km, takže je poměrně snadné pomocí nich zdolat celý park.
Autobusem jsme se přepravili do Kilopää, výchozího bodu pro pěsí túry i pro běžkaře. První den nás překvapil čerstvý sníh, bylo ho asi 10 cm. Šli jsme směrem k Rautulampi, chatě u jezera. Celkem krušná cesta, foukalo to, místy i hlubší závěje, ale k chatce jsme se dostali. Značení v západních částech parku je ještě docela dobré, což se o "divočině", neboli Saariselkä wilderness, říct nedá. Bylo to tedy něco jako u nás na horách.
V chatě jsme přespali a ráno se vydali dál, směrem na Lankojärvi, další autiotupu na hranici divočiny. Kdo chce vidět více, zde jsou fotky...
Žádné komentáře:
Okomentovat