Laponsko 2 aneb Cesta tam a zpátky

Druhé pokračování o našem výletu... jak to bylo dál?

Po noci v chatičce na Lankojärvi jsme se s Kubou vrátili zpátky k Rautulampi, tedy k místu, kde jsme přespávali prvně. Nastala velká obleva, bylo až sedm stupňů, což je ale podle sdělení Kuby celkem obvyklé. V knize, kam se zapisují ti, co chatku navštívili, jsme našli i zápisy z léta - jeden den přes dvacet, další den třeba 4 stupně.

Zpáteční cestu jsme si trochu zkomplikovali, protože jsme jemně ztratili orientaci. V této části parku není radno chodit bez busoly, a bez mapy už vůbec. Všechno je tu totiž stejné, nikde žádný orientační bod, natož značky. Musíte si poradit sami. Mobilní signál tu najdete, ale taky dost sporadicky. Pokus vlastníte GPS, bude se vám určitě hodit.

Nebloudili jsme dlouho, hlavně zásluhou Jakuba, který zachoval chladnou hlavu. Mezitím se vyčasilo a svítilo i sluníčko, takže jsme si vyfotili polední slunce - viz. fotka níže.

A kam dál? Po dosažení Rautulampi jsme pokračovali dál směrem na Saariselku, pak přespání v chatce u cesty, která měla dokonce krb (pravda, starý, ale na opékání chleba se dal použít) a do Saariselky, kde jsme okamžitě zapadli do jediného supermarketu, který se tam nacházel (mají tam ale úplně všechno, včetně bohatých suvenýrů - Kuba si koupil jeden takový "typický" nůž). No a pak autobusem 270 km zpátky a noční vlak do Jyvaskyly. Celkem pět dnů, z toho čtyři v divočině.
A nakonec? Abychom dokázali, že jsem na polárním kruhu skutečně byli, jsme se zastavili v Santa Claus Village a udělali fotku, jež je toho důkazem...

Sobi jsme viděli, vlky neviděli, polární záři taky ne (zamračeno), ale snad ještě bude šance i tady, v Jyvaskyle.