Tišší. Zapšklí. Uzavření. Příliš profesionální. To byly některé moje první dojmy. Jací jsou ale Finové skutečně?Pokud si představíte život v místních podmínkách, tak musíte být odolní. Finsko bylo vždycky jakousi zónou, o kterou se často bojovalo a která patřila tu onomu, tu jinému. S dřívější historií je snad už konec (minimálně s 20. stoletím), takže dneska jsou Finové normální a do Evropy integrovaný národ. Nemají křiklavou národní hrdost jako Američané, ale hrdí zcela určitě jsou. Minimálně víc, než Češi. (k tématu hrdosti si dovolím jenom krátce citovat Karla Hvížďalu: "Lidí se stydí zato, že jsou Češi. To je asi to nejhorší, co existuje. Kdybychom se toho dokázali zbavit, je to víc než půlka našeho vítězství". Celý záznam tady... ale to jsem se od těch Finů trochu vzdálil)
Říká se, že pro Finy jsou Češi jako pro Čechy Italové. Příliš hluku a emocí najednou. Řekl, bych, že toto přirovnání sedí. Finové (alepoň ti, co znám) nemají potřebu projevovat se hlasitě.
A samozřejmě alkohol... co o tom říct? Minimálně to, že různé pověry se vám rozplynou před očima, když si představíte válející se opilce a bezdomovce v Praze u metra. Tady nic takového nevidíte, a že v sobotu v noci sem tam někdo pokřikuje, je v osmdesátitisícovém městě celkem pochopitelné. Finové si to údajně vynahrazují na trajektech do Pobaltí, ale to je jiná věc.
Funguje tu síť tzv. ALKO, neboli obchodů s tvrdším alkoholem. Ten tu je drahý. V běžných obchodech dostanete jenom pivo a různé málo alkoholické nápoje. Takže představa Fina sedícího za nekonečné polární noci u stolu s lahví vodky je, řekl bych, spíše mýtus. Naopak řada lidí hodně sportuje, hlavně tady v Jyväskylä. Populární je samozřejmě nordic walking (takové ty hůlky, o které se opíráte při chůzi) a běhání. Cyklistika je spíš způsob přepravy, zatímco u nás má status sportu.
To všechno tvoří směs zvanou finská mentalita. IMHO.
2 komentáře:
Myslím, že tohle je tvůj nejlepší příspěvěk, Honzo. A ještě ten Hvížďala k tomu, to byla bomba. Hltal jsem to od začátku do konce.
U mě nadešel čas na seriál o Alvaru Altovi. Honzu prosím o podrobné popsání vložení fotografie nebo mapy do BLOGU. Děkuji, zatím jsem v tomto levý.
A nyní se hezky posaďte a můžeme začít.
9. Alvar Aalto (1)
Finský architekt a designér, se narodil 3. února 1898 v Kuortane (Finsko) v rodině zeměměřiče. Nejprve studoval na klasickém lyceu v Jyväskylä a poté, co v roce 1921 ukončil s červeným diplomem Polytechnickou universitu, obor architektura v Helsinkách, si v Jyväskylä otevřel svůj první vlastní ateliér, kde pracoval v letech 1923 – 1927. Tam se také roce 1924 oženil s architektkou Aino Marsiovou (zemřela v r. 1949). V letech 1927 až 1933 působil v Turku a potom přesídlil do Helsinek. V letech 1946 až 1948 byl profesorem architektury na Massachusetts Institute of Technology (MIT) v USA a současně také předsedou sdružení finských architektů. V roce 1952 se znovu oženil s architektkou Elissou Mäkiniemi. V roce 1955 se stal členem finské Akademie, které v letech 1963 až 1968 předsedal. V raném období své tvorby byl Aalto ovlivněn neoklasicismem, ze kterého se přes symbolismus a funkcionalismus dostal až k velmi osobitému stylu skandinávské architektury. Vyšel ze zásad organického pojetí, stavby řešil vždy v souladu s okolní krajinou. Z předválečných staveb je nejznámější sanatorium v Paimiu (1929 – 33) a budova deníku Turun Sanomat v Turku (1928 – 39), z poválečných staveb vyniká například kostel ve Vuoksennisce u Imatry (1952 – 58) a projekt radnice v Säynätsalo (1950 – 52). Aalto ve svých vrcholných pracích ukázal uplatnění funkcionalismu a zvláštního vyjádření, jež dokonale aplikoval na různé druhy staveb – od obytných domů až po knihovny, občanská centra i kostely. Aalto byl mistrem formy a projektování a zároveň dokázal uzpůsobit budovu všem potřebám obyvatele a uživatele. Byl také jedním z průkopníků tzv. skandinávského stylu v nábytkářství. Zacházel virtuózně se dřevem a sklem, pro jeho návrhy je charakteristická čistota konstrukce, jednoduché řešení, pohodlnost a přirozenost. Alvar Aalto zemřel 11.května 1976 v Helsinkách.
Já děkuji! Zrovna včera jsem byl v muzeu Alvara Aalta a něco tam i vyfotil, takže se tohle povídání bezvadně hodí k tématu. Chystal jsem i příspěvek o Aaltovi, ale vidím, že už není vůcbec třeba :). S těmi fotkami to zjistím, nejsem si jistý, jak to funguje.
Okomentovat