Dnes ráno se tady objevila poprvé jinovatka, což jsme čekali. A včera mi skončily hodiny s Finem Villem, se kterým jsem se účastnil programu "Each One - Teach One".
O co jde? Each One Teach One můžete využít, když se chcete naučit nějaký jazyk a na oplátku nabídnout něco z toho vašeho. A dostanete za to i kredity. Učit někoho druhého můžete kdykoli během semestru a když si povedete jakýsi deníček, kde všechno zaznamenáváte (doporučeno je dávat si vzájemně i domácí úkoly), tak je vám to započítáno jako normální předmět.
Ville se mi ozval na inzerát, který jsem vyvěsil na webové stránky programu - že se chci učit německy (moje němčina je totiž dost bídná) a na oplátku nabízím češtinu. Neozval se žádný Němec, ale právě (ten!) Ville z Jyväskyly, kterého k zájmu o češtinu přivedly jasné důvody - má holku z Čech a chtěl by s ní i česky mluvit. Setkávali jsme se dvakrát týdně, on na mě plynně německy, já na něj anglicky (a samozřejmě česky) - a fungovalo to.
Je úsměvné, když někoho učíte vlastní řeč, protože si uvědomíte, kolik je v ní záludností a obtížných míst. Villemu dělalo nejprve problém rozlišit třeba s-š, z-ž a podobně. Nejvíc legrační bylo ale učení rodů, třeba u slov typu přítel-přítelkyně. Nedokázal pochopit, proč je ženský rod od přítele je přítelkyně a jindy se říká třeba učitelka. Důrazně jsem ho varoval, aby svojí přítelkyni náhodou nepojmenoval přítelka, načež se začal hrozně smát.
V Jyväskyle funguje dosti kvalitní výuka slovenštiny (je zde rodilá mluvčí ze Slovenska, o Slovácích tu mají větší povědomí než o Češích), takže Ville se učil češtinu přes slovenštinu. Celkem mu to šlo, ale různým zradám se nevyhnul. Vždycky vytáhnul svoje materiály ve slovenštině a já mu to překládal do češtiny. Ale naráželi jsme i na okamžiky, kdy jsem prostě nevěděl, jak mu to nebo ono vysvětlit, třeba časovou posloupnost nebo právě "genderové" nepravidelnosti.
V sobotu odlétá do Německa, ale možná se uvidíme ještě před Vánocemi.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
7 komentářů:
Je dobrý, že si Fin našel za přítelkyni Češku, přitom mluví plynně německy a odjíždí studovat do Německa. Hotový světoběžník.Co se týká učení češtiny, tak chápu, že je to pro něj španělská vesnice a jazyková struktura oproti pravidelné němčině, dost nelogická. Na druhou stranu je na takové šílenosti asi zvyklý ze své rodné finštiny.
Tak třeba se najde nějaký Němec,nebo další Fin, který by se rád učil česky, když je tam tak silné povědomí o Slovácích a slovenštině.
Jeden kamarád, kterému jsem ve Francii pomáhala s češtinou, měl podobné problémy. Vyprávěl, jak je jejich profesorka češtiny učila rozlišovat používání předložky v/ve. - "Ve" má usnadňovat výslovnost a říkáte ho tam, kde by se to "v" řeklo jen ztěžka. Tak proč proboha říkáte, že je někdo "v Chorvatsku"???- Ta poslední slova mu teda moc říct nešla a nechápavě nad tím kroutil hlavou. :-)
Ahojka fšichni blogeři. Připojuji se po delší odmlce, protože jsem si užíval vlastivědu na trase Praha - Holešov - Zlín - Litomyšl - Vysoké Mýto (překvapilo) - Holice (překvapil i Emil Holub) - Hradec Králové - Jaroměř - Pardubice - Praha.
Celkem tři dny a dvě noci. Nakonec se všechno naplánované povedlo, ale jsem teda fyzicky vyřízenej.
Díky za povzbuzení k práci a doufám, že příspěvky nebudou tak dlouhé a tím nezáživné. Ty minulé mě bylo líto krátit, ale máte pravdu, nesmí to být únavné (odborná zaslepenost).
11. Alvar Aalto (3)
Modernismus byl tehdy ve Finsku na pořadu dne, ovšem Aalto šel ještě dál a rozvíjel svůj vlastní způsob vyjadřování. Všechna jeho klíčová díla pocházejí z padesátých let. Radnice v Säynätsalo (1949-52) získala okamžitě mezinárodní uznání a stala se symbolem nové finské architektury. Spojuje velkorysé proporce s lidským měřítkem a exkluzivním provedením detailů. Uzavřené nádvoří, typický prvek pro pozdní Aaltovu tvorbu, má přesný čtvercový tvar. Lemují je veřejná knihovna, zasedací místnost městské rady a kanceláře úřadu.
Poté, co dokončil projekt radnice v Säynätsalo, Aalto zvítězil v soutěži na Pedagogický institut v Jyväskylä (1951-57). Kampus se skládá z několika samostatných budov, každá má svébytná architektonický výraz. Nejdůležitější budovy jsou klidným způsobem zvýrazněny: jednotný výraz kampusu vyplývá z celkové kompozice a z důsledného užití materiálů.
Dům kultury v Helsinkách (1952-56) se skládá ze tří křídel – uprostřed mezi kancelářským traktem a velkou kongresovou a koncertní halou se nachází auditorium. Jednotlivé části budovy mají navzájem odlišný výraz, ale dohromady tvoří trojice soudržný celek. Koncertní síň je příkladem Aaltova mistrovství v navrhování volných forem velkých interiérů. Její sochařsky pojaté, velkoryse zakřivené venkovní zdi z červených cihel upozorňují již zdaleka na význam budovy pro místní komunitu. Jako urbanista odmítal Aalto veškeré předem dané teorie a modely ideálních měst, z nichž mohou vzniknout leda „sterilní utopie, odcizené životu, které jsou z lidského hlediska často mnohem méně zajímavé než to nejhorší samorostlé město.“ (Alvar Aalto 1930) - no to je můj konec.
Aalto vytvořil četné urbanistické návrhy pro různá města, ale jenom Seinäjoki (1956-65 / 87) a Rovaniemi (1963-76 / 88) se dočkaly realizace. Z vítězného návrhu urbanistické soutěže na centrum Helsinek byla realizována pouze hala Finlandia (1962 / 1967-71 / 1973-75). Z plánu na administrativní a kulturní centrum Jyväskylä byly realizovány policejní stanice (1970), první etapa městského úřadu (1978) a Městské divadlo (1982, realizováno posmrtně).
Tak se dostalo i na Jyväskylu ...díky vám za komentáře, byť jakkoli dlouhé :)
Hezkou neděli a příjemné prožití babího počasí.
12. Alvar Aalto (4)
Jako designér věnoval Aalto drobným každodenním předmětům stejnou péči, jako celým městským centrům. Ve třicátých letech vytvořil úspěšné variace na organické formy v designu skla. Světoznámá Aaltova váza byla obměnou volně tvarované mísy, s níž Aalto zvítězil v designérské soutěži, uspořádané sklárnami Karhula-Ittala v roce 1936. Společně se svou první ženou, Aino Marsio-Aalto (1894-1949) vytvořil řadu sklářských předmětů, které se vyrábějí dodnes.
Alvar Aalto se rovněž živě zajímal o design nábytku, který měl v jeho pojetí zásadní význam pro jednotu architektonického celku. Nohu židle nazýval „sestřičkou sloupu“. Mnohé kusy, které byly později sériově vyráběné, byly původně navrženy pro jeden určitý projekt. Židle s uzavřeným rámem, známá jako Paimio chair, navržená pro sanatorium v Paimio, se stala symbolem celé budovy. Židle s nohou do „L“ je zase spojována s knihovnou ve Viipuri (1933-35), jiná s nohami do „X“ vznikla pro ústřední kancelář Státního penzijního ústavu v Helsinkách (1952-54).
Aalto začal navrhovat nábytek jako mladý architekt ve dvacátých letech. Jeho první návrhy solitérních kusů nábytku byly inspirovány dobovými styly, stejně jako jeho raná architektura. Setkání s funkcionalismem smetlo všechen balast historismu a nahradilo jej usilováním o věcnou krásu, zdraví, funkčnost a sériovou výrobu.
V říjnu 1935 byla založena společnost Artek, aby dohlížela na výrobu a prodej Aaltova nábytku. Základní princip Arteku – propagace moderního životního stylu kombinací technologie a umění – byl v souladu s Aaltovým přístupem k navrhování nábytku.
Ve snaze sblížit technologii a umění Aalto zavrhl kov, tak oblíbený u jiných modernistů, a místo něj používal dřevo. Užití ohýbaného dřeva bylo technologickou novinkou a stalo se poznávacím znakem Aaltova nábytku. Kde to bylo třeba, vytvářel Aalto variace na své návrhy, navrhoval podpory židlí z uzavřených nebo otevřených rámů a „koleno“, které se dá použít jako noha ke stolu či k židli. K rané L noze později vytvořil varianty: nohu Y (1946-47), která se větví do dvou směrů, a vějířovitou nohu X (1954). Pro Aaltův design nábytku je charakteristické malé množství základních nápadů, které jsou pak obměňovány a rozvíjeny v sériích.
Ahoj ahoj, tak se hlásíme, s Helenou jsme šťastně dorazily z Djerby. Moravsko - arabská svatba se opravdu vydařila a byla autentická, ještě teď vysypáváme ze všeho písek ze Sahary (zažili jsme pravou písečnou bouři, vyhrabávali auta z písku...)včetně zážitku překročení povolené rychlosti o 120 km v hodině (to jsme museli, neboť Lazar - tuniský manžel - by nám jinak ujel :-) zážitky na delší vyprávění. Zdravím a taky doufám, že najdeš někoho dalšího pro Each one teach one, jestli zbude čas, to je totiž skvělá forma!
Okomentovat