Finština, tedy naše "Survival Finnish", nám skončila. Na zkoušku nás dorazilo docela dost, bylo to takové opětovné setkání mezinárodních studentů. Luštili jsme ceny (listening comprehension) z úryvku, který nám přečetla naše učitelka, hádali časy různých událostí a divadel z letáku z místních novin a doplňovali vtipné dialogy (v zadání: "Potkali jste přiopilého Fina, snažte se s ním bavit, ale slušně"). Jak to celé dopadlo se ještě dozvíme, ale doufám, že pro všechny dobře. na konci nechyběl "feedback", česky zpětná vazba, na kterou tu narážíme čím dál tím častěji. Zpětná vazba "na všechno" je nemoc, ale sama o sobě je velmi užitečná.
Příští týden toho mám málo, takže hurá do Laponska. Doufáme, že uvidíme i polární záři a že bude i nějaký ten sníh. O všem se samozřejmě jako čtenáři tohoto blogu včas dozvíte :)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
4 komentáře:
Přeju - ať vám to k něčemu je, ať použijete různé finesy a zákruty finštiny v běžné konverzaci, v Laponsku například. A nezapomeň tam fotit, ať z toho taky něco máme :-)
Ahoj. Někdo do Laponska někdo do Kolína. Zdravím na sever a posílám další příspěvek, bůh ví, s čím se tam nahoře setkáš.
12. Alvar Aalto (4)
Jako designér věnoval Aalto drobným každodenním předmětům stejnou péči, jako celým městským centrům. Ve třicátých letech vytvořil úspěšné variace na organické formy v designu skla. Světoznámá Aaltova váza byla obměnou volně tvarované mísy, s níž Aalto zvítězil v designérské soutěži, uspořádané sklárnami Karhula-Ittala v roce 1936. Společně se svou první ženou, Aino Marsio-Aalto (1894-1949) vytvořil řadu sklářských předmětů, které se vyrábějí dodnes.
Alvar Aalto se rovněž živě zajímal o design nábytku, který měl v jeho pojetí zásadní význam pro jednotu architektonického celku. Nohu židle nazýval „sestřičkou sloupu“. Mnohé kusy, které byly později sériově vyráběné, byly původně navrženy pro jeden určitý projekt. Židle s uzavřeným rámem, známá jako Paimio chair, navržená pro sanatorium v Paimio, se stala symbolem celé budovy. Židle s nohou do „L“ je zase spojována s knihovnou ve Viipuri (1933-35), jiná s nohami do „X“ vznikla pro ústřední kancelář Státního penzijního ústavu v Helsinkách (1952-54).
Aalto začal navrhovat nábytek jako mladý architekt ve dvacátých letech. Jeho první návrhy solitérních kusů nábytku byly inspirovány dobovými styly, stejně jako jeho raná architektura. Setkání s funkcionalismem smetlo všechen balast historismu a nahradilo jej usilováním o věcnou krásu, zdraví, funkčnost a sériovou výrobu.
V říjnu 1935 byla založena společnost Artek, aby dohlížela na výrobu a prodej Aaltova nábytku. Základní princip Arteku – propagace moderního životního stylu kombinací technologie a umění – byl v souladu s Aaltovým přístupem k navrhování nábytku.
Ve snaze sblížit technologii a umění Aalto zavrhl kov, tak oblíbený u jiných modernistů, a místo něj používal dřevo. Užití ohýbaného dřeva bylo technologickou novinkou a stalo se poznávacím znakem Aaltova nábytku. Kde to bylo třeba, vytvářel Aalto variace na své návrhy, navrhoval podpory židlí z uzavřených nebo otevřených rámů a „koleno“, které se dá použít jako noha ke stolu či k židli. K rané L noze později vytvořil varianty: nohu Y (1946-47), která se větví do dvou směrů, a vějířovitou nohu X (1954). Pro Aaltův design nábytku je charakteristické malé množství základních nápadů, které jsou pak obměňovány a rozvíjeny v sériích.
P.S. nyní napjatě sleduji situaci požáru na Výstavišti
Helča tam byla, na výstavišti, zrovna když to začalo hořet - místo aby utíkali tak si to všichni fotili na mobily a filmovali...
Už komentuju k Laponsku - ke galerii : tam byla tedy pěkná kosa - první dojem, jste blázni! :-) Ale fotky přírody jsou skvělé, některou si stáhnu ... Ovšem nejdůležitější jsou důkazy o pobytu za polárním kruhem. A sobi - krásný.
Okomentovat