Zima ve Finsku pomalu, ale jistě nastupuje. Dneska jsem se o tom přesvědčil, když jsem se šel podívat do okolí naší koleje. Podvečery jsou sychravé a užijete i šálu a čepici. Jakmile se začne stmívat, chlad je dost cítit a večer se nedá jen tak stát venku, aniž by člověk na sobě neměl několik vrstev. Místní lidi to ale neodrazuje a stále běhají a sportují, nehledě na "zimnější" počasí.
Teplotu tady přesně neměříme, z našeho teploměru v okně se dozvíme, zda je pět, deset, patnáct nebo dvacet. V pokoji jde otevřít jenom menší okno na větračku, snad proto, že zima tu býtá tuhá. Podle jednoho našeho kamaráda z Finska jde tu zima nejlíp přežít, když sněží. To pak nevadí ani ta tma. No, uvidíme.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
10. Alvar Aalto (2)
Alvar Aalto se narodil roku 1898 a diplom architekta získal v roce 1921. Na počátku své kariéry byl přívržencem tehdy dominujícího klasicismu. Ve dvacátých letech si, stejně jako mnoho dalších architektů ze severských zemí, idealizoval architekturu italské renesance, ale zároveň se zajímal o anonymní architettura minore malých italských měst. Pro tuto „malou architekturu“ je charakteristická prostota a věcnost, hladké uzavřené povrchy a umírněný ornament. Zájem o historickou architekturu středomoří si Aalto podržel po celý život.
Aalto se brzy stal kosmopolitní průkopnickou postavou finské architektury. V téže době, kdy byl pro budovu Parlamentu, symbol nově získané nezávislosti země, zvolen konvenční klasicistní návrh J. S. Siréna, realizovaný v letech 1924-31, Aalto navrhl Sanatorium v Paimio (1929-33), které patří k přelomovým dílům moderní evropské architektury. A když se Finsko teprve vyrovnávalo s funkcionalismem, Vila Mairea (1937-39) už ukazovala nový směr, který spojoval novou (evropskou) architektonickou řeč s finskou tradicí.
Jako v celé Evropě, i ve Finsku byla léta po druhé světové válce ve znamení horečnaté obnovy. Bytová výstavba postupovala nebývalým tempem. Aalto začal s plánováním přestavby své země již za války ve Spojených státech. Divize prefabrikované bytové výstavby společnosti Ahlström, velkého finského průmyslového komplexu v oboru lesnictví a zpracování dřeva, nabídla Aaltovi možnost experimentovat s variabilními standardizovanými dřevěnými domky. Řada zakázek na sebe pak nenechala dlouho čekat.
Není to poučné a nepřipomíná Vám to něco podobného? Akorát tady to zůstalo na správné cestě a u nás to došlo tak daleko, že se nám vytratila i architektura.
No tak tady je po ránu a na večer také trochu chladněji, což je na říjen docela normální, myslím. Lidi ale pořád něco mají, znáš to. V létě je moc teplo, na podzim je málo slunce a vzduch se rychle ochladí, v zimě je ten blbej sníh, rozbředlý a nedá se v tom chodit. Takže o spoustu škaredohlídů tu není nouze, docela mě to opakované stěžování si na počasí nebaví. Prostě čtyři roční období mají své teploty a projevy, hold je to tak. Když je zima, no tak ať se oblečou a jdou si zaběhat, nebo na panáka.....
Chápu, že tuhá zima ve Finsku není to nejlepší, po čem člověk baží, obzvlášť když si není jistej, jestli je den nebo noc, ale třeba to nebude tak zlý.
Sportování Finů je skvělé. Lidi by se tady taky mohli víc hýbat a míň stěžovat.
Tak přiměřenou finskou teplotu s jistou dávkou denního světla.... pa P.
Jinak přednášky o architektuře jsou moc pěkné. Ta poslední má i přiměřenou délku, takže jsem si ji stihla přečíst od začátku do konce. Zaujala mne Aaltova myšlenka experimentování se dřevem a jeho využitím ve finské výstavbě. O stylech toho zas tak moc nevím, ale je zábavné, že i seveřané se inspirovali italskou renesancí (tak jak nám to cpali ve školách všude do hlavy - do omrzení), mám je spojené spíše až s těmi pozdějšími styly (ty co byli konzervativními Evropany považovány za příliš smělé - zej.funkcionalismus), také klasicismus mám spojený spíše s těmi francouzskými Ludvíky a střední Evropou, takže přednášky tohoto typu jsou pro mě rozhodně přínosem a ostatně architektura je u mne pole neorané......takže děkuji, P.
Okomentovat